Kongres žen 2015 se zabývá konkrétními otázkami rovnoprávného uplatnění žen nejen na trhu práce a v politice. Něčím, co by mělo být samozřejmostí. Není. Ženy dokážou tolik jako muži, jen se jim musí dát šance, té se jim dostávalo zřídka. Já se snažím pochopit, proč jedna polovina lidstva upozaďuje druhou polovinu, odmítá vidět, že ženy jsou schopné myslet stejně pronikavě jako muži. Nejde přece o žádnou válku pohlaví, ta skončila, protože nikdy nebyla. Jde o respekt k druhému člověku. Jde o spravedlnost. Jde o STEJNÁ práva pro každou lidskou bytost.

A je nezbytné získávat vlastní zkušenost, nebrat ji ze vzduchu, z médií. Mizení zkušenosti nabývá stále větších rozměrů vinou rozvoje masových médií, života z druhé ruky. Na odpor mužů proti nárokům žen na stejná práva v zaměstnání, v soutěži o společensky významná místa narážím dodnes. Požadavky rovnosti podněcují předsudky. Jsou maskované narážkami na „přirozený“ stav věcí. Přirozený stav věcí? Dá se shrnout do tvrzení, že ženy by měly znát své místo v řádu společenských vztahů, v němž přednost mají muži. Je nutné vrátit lidem s vaginou opravdovou nezávislost, nepopiratelnou a nezadatelnou důstojnost. Ženy by se už měly naučit hlídat si výši platu než svou váhu.

Svobodný muž přece nemůže žít bez svobodné ženy. A musí respektovat, že realita ženy je prostě jiná než realita muže. Svobodná žena nemůže žít bez svobodného muže. A musí respektovat, že realita muže je prostě jiná než realita ženy. To je taky cesta ke šťastnému lidství.

Share on Facebook0Share on LinkedIn0Tweet about this on TwitterPin on Pinterest0Email this to someonePrint this page