V rámci příprav na Kongres žen 2017 proběhl dne 29. 5. 2017 na Francouzské ambasádě kulatý stůl se zástupci a zástupkyněmi orgánů a organizací, které mají možnost ovlivňovat na úrovni státní a místní správy podoby veřejného prostoru. Cílem bylo představit jim genderovou perspektivu a témata, která nám umožňuje pojmenovat, a také diskutovat, do jaké míry již v současné době perspektivu rovnosti a diverzity ve své práci uplatňují a kde by bylo možné věci zlepšovat.

Kulatý stůl zahájil velvyslanec Francouzské republiky, Jeho Excelence Roland Galharague. Diskuse se účastnili zástupci Institutu plánování a rozvoje Praha, Ministerstva vnitra, městské části Praha 5, developera Skanska reality a zároveň odbornice v oblasti genderové rovnosti a diverzity.

V první části, která se věnovala tomu, do jaké míry pozvaní aktéři již v současné době téma genderové rovnosti a diverzity promítají do své práce, se ukazovala novost tématu a to, že o něm není širší povědomí ani např. mezi dodavateli, kteří připravují projektovou dokumentaci pro tvorbu veřejných prostorů. Chybí citlivost k tomu, jak by férově designované město mělo vypadat. Proto by bylo důležité nabízet vzdělávání nebo konference pro dodavatele.

V posledních dekádách zároveň došlo k zásadní proměně městského veřejného prostoru, který je stále více komercionalizován, případně přímo privatizován, a tak mizí místa, kde si děti mohou volně hrát. Zástupkyně Skanska Reality Simona Kovalská pak uvedla, že spíše než s optikou genderové rovnosti pracují s tématem diverzity, které ale znamená pozornost vůči různým cílových nebo zájmovým skupinám u velkých rozvojových území. Do středu pozornosti se tak dostávají partikulární zájmy, které jde často jen velice obtížně skloubit (například požadavek na parkování a parky), místo toho, aby developer sám nesl odpovědnost za to, že různé potřeby budou do návrhu designovány z jeho strany.

Zkušenosti z městských částí ukazují, že aktivnější v rozvoji místních lokalit jsou často ženy, zejména ženy na rodičovské, které v daném prostředí tráví hodně času s malými dětmi, a jsou tak citlivé na to, v jakém prostředí se pohybují. Jde často o aktivní ženy, které hledají možnost realizace během rodičovské.

Situace je ovšem dramaticky odlišná na malých městech a vesnicích, kde panují často velice konzervativní poměry. Jana Leitnerová například uvedla, jak je na malé vesnici stále zvláštní, když jdou do hospody samy ženy – na rozdíl od minulosti je to ovšem alespoň možné, dříve byla hospoda výsostným hájemstvím mužů. Kateřina Bělohlávková z Odboru bezpečnostní politiky a prevence kriminality Ministerstva vnitra zase upozornila na to, že většina organizací, které podporují ženy (ať již v oblasti domácího násilí, služby péče o děti atp.) je ve městech a pro ženy z venkova často jen velmi obtížně dosažitelná. Otázka veřejného prostoru, přístupu a bezpečí v něm by tedy měla být řešena v kontextu různých prostředí. Nutné je též brát v potaz to, že se lidé v malých obcích znají, což vytváří specifické problémy při řešení např. otázek násilí, kdy ženy mají pocit, že nemá cenu se ozvat, neboť se muži mezi sebou znají (chodí spolu na fotbal, potkávají se v hospodě).

Lubica Kobová z Fakulty humanitních studií UK dále poukázala na to, že existuje provázanost mezi veřejným a soukromým. Nižší příjmy vynucují to, že ženy zůstávají doma, neboť si nemohou dovolit služby hlídání nebo nemají finanční prostředky, které dnes často podmiňují vstup i do veřejného prostoru (finance na nákup občerstvení apod.), čímž dochází ke komodifikaci veřejného prostoru.

Závěrečná část diskuse se věnovala tomu, jak jednotliví aktéři mohou potřeby žen a dalších marginalizovaných skupin brát v potaz ve své práci. V diskusi byl kladen důraz na individuální aktivitu (např. vzájemná podpora žen nebo síťování), to může být ale podpořeno samosprávou – například tím, že obecní úřad bude fungovat jako místo pro setkávání místních žen. Diskutující zmínili také transparentnost a jasná pravidla, která zajistí maximální možnou účast a inkluzivitu participativních akcí. Tento požadavek ovšem opět naráží na to, jak zajistit účast osob, které mají např. z ekonomických důvodů horší přístup na tyto akce (např. jde pouze jeden člen rodiny, druhý se musí postarat o děti a téměř výhradně jde o ženy).

V závěru byla zdůrazněna potřeba politické vize veřejného prostoru a potřeba mít jasno v tom, co jako město nebo obec chceme a jak toho dosáhnout. Pro to, aby bylo možné zahrnout perspektivu různých skupin je potřeba rozhodovací přístupy „odprahovat“ a vytvořit podmínky pro to, aby byly procesy jasně čitelné. Státní správa a samospráva by měly nastavovat normativní rámce a usilovat o sociální spravedlnost.

Pozvání diskutovat přijali:

  • Pavlína Kvapilová (konzultantka, expertka na online prostor)
  • Jana Leitnerová (expertka na komunikaci na sociálních sítích, Hatefree Culture)
  • Simona Kovalská (členka Skanska platformy Senior Women Advisory Group, Skanska)
  • Zuzana Hamanová (zastupitelka MČ Praha 5, předsedkyně Výboru pro územní rozvoj)
  • Lubica Kobová (genderová expertka, FHS UK, Genderová expertní komora)
  • Mikuláš Ferjenčík (člen zastupitelstva MHMP, člen Výboru pro územní rozvoj, tiskový mluvčí Pirátské strany)
  • Milan Brlík (Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy)
  • Kateřina Bělohlávková (odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality, Ministerstva vnitra ČR)

 

Share on Facebook0Share on LinkedIn0Tweet about this on TwitterPin on Pinterest0Email this to someonePrint this page