Věřejný prostor: sídla, ulice, budovy
Způsob, jakým se ženy pohybují ve veřejném prostoru a jak jej užívají, se v posledních 50. letech dramaticky proměnil. Na jednu stranu se zvýšila zaměstnanost žen a jejich účast na veřejném životě. Na druhé straně přetrvávají zažité genderové role, které ženy hrají v péči o domácnost a děti. Ženy v produktivním věku proto často řeší slaďování pracovních a rodinných povinností, což ovlivňuje to, jaké potřeby ve veřejném prostoru mají.
Ženy, které kombinují několik rolí, obvykle denně vykonají více tras na kratší vzdálenosti než muži. Mají omezenější přístup k automobilu než muži, častěji proto využívají hromadnou dopravu. Ženy se také výrazně častěji než muži cítí ve veřejném prostoru ohroženy. Některým místům se vyhýbají a volí podle toho mimo jiné také volnočasové aktivity.
Rozdílné potřeby různých skupin obyvatel si moderní evropská města uvědomují a snaží se jejich potřeby mapovat a reflektovat je v městském plánování. Integrace principů tzv. gender mainstreaming spolu s dalšími koncepty, např. město krátkých vzdáleností, napomáhají vytvářet veřejný prostor, který je férově sdílený a vychází potřebám všech.
Zdroj dat: ČSÚ, promenyceskespolecnosti.cz, MPSV, idnes.cz, Sidorová, M.: Kde jsú ženy architektky. Je to o spôsobe práce, nie o ‘ženskej’ architektúre.





